26. 5. 2018 jsme šli májovou společnou doprovázenou pouť z Orlovských lesů na Lipnici n. Sázavou.       Cílem pouti byla Bílá věž na Lipnici n. Sázavou.       Záměrem bylo propojit se s osobnostmi cesty – Jiřím Wolkerem, Jaroslavem Haškem a skautskou tematikou.

O dost jiná pouť než předešlé …moudrá, uvolněná a veselá….

 26. 5. 2018 jsme šli májovou společnou doprovázenou pouť z Orlovských lesů na Lipnici n. Sázavou.

Cílem pouti byla Bílá věž na Lipnici n. Sázavou.

Záměrem bylo propojit se s osobnostmi cesty – Jiřím Wolkerem, Jaroslavem Haškem a skautskou tematikou.   

Skoro nic z toho se ale nestalo….:-)

Úvodní komunikační kruh otevřel tématiku skautingu – jejich princip spolupráce, týmového ducha, rozmanitosti složení skupin i sepětí s přírodou. Jedna z karet úvodního kruhu nesla název Opouštění a předznamenala tak celou naši pouť. Jediné, co bylo z celého záměru pouti naplněno, bylo totiž pouze cílové místo – Lipnice nad Sázavou. Vše ostatní se odvíjelo naprosto jinak, v jiném sledu i s dosažením jiného místa ukončení pouti. 

A tak se stalo třeba toto:

…celá skupinka se společně mimo plán setkala až u občerstvení U Vodníka 

…nedošlo k žádné meditační zastávce, k žádným průvodním slovům během cesty

…památník Jiřího Wolkera jsme úspěšně minuli a spěchali rovnou k Jaroslavu Haškovi

…zažili jsme hodně vzájemného poznání, sdílení a povídání

…užili jsme si hodně legrace (třeba cross vozíkem rozbahněnou cestou, kamenné oko se zeleným zákalem, setkání s klokany, odřené koleno, pokřivené brýle…)

…oběd v „Haškově restauraci“ byl nedílnou součástí pouti

..závěrečným místem se stala Ústa pravdy – útvar vytesaný ve skále na opačném konci  Lipnice než původně plánovaná Bílá věž.

Přesto to byla pouť

...velmi bohatá na vzájemné sdílení a povídání

....velmi veselá a uvolněná

....naprosto nezapomenutelná

Poselství, která tato pouť přinesla, vnímám především v tom, že je dobré mít záměr.

Už ale není nutné kontrolovat způsob provedení.  Dovolili jsme si být spontánní, uvolnění a tvořit vše společně a za pochodu.

Záměr spolupráce, vzájemného poznávání a povídání i hlubšího zamyšlení byl naplněn, a přesto jinak, než obvykle.

Někdo si našel chvilku pro meditaci, někdo si hodně povídal, někdo četl „zprávy z krajiny“, jiný užíval krásnou přírodu…a všichni společně jsme se ztišili na závěr a naslouchali Ústům pravdy, sami sobě, druhým…

Byla to pouť, která ukázala, že je dobré opustit i fungující systém, otevřít se a nechat se vést, dát důvěru prostoru…

Může tak přijít něco nového, osvěžujícího a tvořivého – nemusí to být lepší nebo horší – ale jiné, zajímavé a především – velmi obohacující.

Dovolili jsme si to přijmout a důvěřovat.

Možná se tato pouť stane takovou vzpomínkou, až se budeme někdy v životě bát pustit zaběhnutého, že „opouštění“ je důležitý moment v životě a tak to jednoduše s důvěrou pustit…:-)

Ivana Kmochová

FOTOGALERIE

Reference:

Chtěla bych upřímně poděkovat za nesmírně příjemné a pozitivní putování, plné zajímavých okamžiků. Sama za sebe vnímám tento čas jako zastavení se v rychlém sledu pracovních povinností, smysluplné setkání se s přáteli i zklidnění v krásné přírodě.

Těší mě (a ráda předávám) pozitivní zpětné vazby od přátel z Medou. Pro někoho je to více o poznávání nových lidí, pro někoho vzácná možnost  trávit čas mino rodinu, pro někoho příležitost bezpečného putování krajinou. Pro všechny pak velký krok k dospělosti. Právo na to „dospět" jakkoliv se nám to zdá samozřejmé, pro určitou skupinu lidí samozřejmé není. Jsou to právě lidé s mentálním postižením, kde hrozí nebezpečí, že bez podpory zvenčí by  mohli zůstat věčnými dětmi. A v neposlední řadě je to pro ně (vlastně pro nás všechny) další pozitivní zkušenost. Vždyť to, jak smýšlíme o druhých, o svém okolí, o událostech v našem životě a o sobě samých nás velmi ovlivňuje – tvoří naši realitu. A tahle realita je úžasná :)

Zuzka Žaloudková, CDS Medou, z.s.

Pouť se mi líbila, mohl jsem si během putování velmi příjemně a uvolněně popovídat, což pro mne zatím byla spíše vzácnost. Jsem rád, že jsem mohl fotit, že jsme šli pěkným přírodním prostředím s větším podílem lesa, velmi se mi líbilo místo zastavení u rybníka s molem, a i závěrečné "cílové" místo s velkými ústy. Jsem rád, že jsem přispěl k úspěšnému vytlačení a i svezení tentokrát jediného vozíku v závěrečné části poutě. Líbila se mi celková příjemná a uvolněná atmosféra - to je pro mě osobně vždy dost podstatná složka vlastně každé akce, které se zúčastním, a tak jsem mohl celý den vnímat jako pohodový. Také jsem si opět povšimnul příznivého vlivu spolubytí zdravých osob a osob s různými typy větších limitů různého druhu.

Pavel