14. 5. 2016 SPOLEČNÉ PUTOVÁNÍ - doprovázená pouť lidí zdravých a handicapovaných


   Druhou květnovou sobotu, 14. 5. 2016,  proběhla v Humpolci první společná doprovázená pouť lidí zdravých a handicapovaných.

   Naším prvotním záměrem bylo propojit světy lidí zdravých a lidí s handicapem.

   Najít styčný bod, kdy jsme si vzájemně přínosem.

   Zároveň vyplynul i druhotný výstup celé akce, a sice další možný směr růstu naší společnosti.

 

 

Jak taková pouť probíhá? Jedná se o putování přírodou, přičemž rámec celé pouti drží zkušený a vnímavý průvodce, v našem případě RNDr. Jan Bím.

Vše se pak děje naprosto přirozeně a neřízeně. Prostě jdete cestou, chvíli sami, chvíli ve dvou, povídáte si či mlčíte, zastavíte se na jídlo, posedíte u nápoje.    

K tomu všemu nenásilně poznáváte některé techniky z meditace, z práce s myslí, synchronicitu přírody. Na první pohled by se mohlo zdát, že jste na výletě. Uvnitř se ale odehrává velmi, velmi mnoho.

Každý prochází různými životními strastmi a radostmi, rozcestími. Ač se to zdá k nevíře, toto vše se zrcadlí i na takové krátké půldenní pouti.

A stejně tak i „nápověda“ něčeho, co nás přesahuje, nápověda možností dalších cest.

 

Přínosy, které z pouti vyplynuly:

Vzájemný mezilidský přínos – prolínání světů

Pokud delší dobu pobýváte ve společnosti lidí s handicapem, vidíte život z jiného úhlu. Dalo by se říci jakási „terapie realitou“. Realitou, kterou ve svých běžných životech možná nepotkáváte.

Pobyt s lidmi s handicapem je přirozené zpomalení toku myšlenek, přirozené zastavení se v sobě, je to realita, opravdovost. Oni mají svůj handicap většinou viditelný na první pohled. A tudíž vnitřně zpracovaný a přijatý. My ostatní ho máme často uvnitř sebe sama – omezuje nás, trápí, přináší splíny a neschopnost prožívat život naplno…, často ho ani nevidíme a necítíme. Bohužel o to více může růst. Při pobytu s lidmi, kteří si prošli zpracováním svého handicapu, je možné uvidět ten svůj, který nám brání v rozletu. Dojde k načerpání energie a získání inspirace k posunu.

Vidíte před sebou příběh člověka, který byl roky zdravý a pak přišel úraz, jenž všechno změnil. Tento člověk objevil nové rozměry života a září obrovskou pozitivní energií a pokorou. Vidíte před sebou člověka s mentálním handicapem, který Vám ukazuje svět v jeho ryzosti, jednoduchosti a také svobodě. To proto, že předsudky pro něj nemají smysl, ani kličky či taktizování, je tak přímý, až to mrazí. Takový člověk vám ukáže dokonalé zrcadlo sebe sama. Zároveň život lidí, kteří často nemohou prožívat pracovní uplatnění, velmi obohatí přítomnost a sdílení lidí z běžného života firemního či podnikatelského.

Nový rozměr společnosti:

Společné putování přírodou s využitím technik práce sama na sobě se kromě výborné
„bezděčné psychoterapie“ ukazuje jako další rozměr společného a přínosného bytí. Jako rozměr, který naše společnost potřebuje, aby se nenechala semlít neustálou potřebou ekonomického růstu a důrazu na výkonnost. Všichni již dnes víme nebo alespoň podvědomě cítíme, že nelze donekonečna ekonomicky růst, že to není přirozené. Není možné donekonečna zrychlovat a zvyšovat výkon.

Určitě se nemůžeme vrátit k životu našich předků, stále však hledáme pravý směr vývoje společnosti, jejího růstu. Pouť ukázala možný směr - nechat vyrůst nový rozměr společnosti, a to rozměr do její hloubky a šířky. Lze jej dosáhnout jemným prolínáním různorodých světů. Rozměr, který byl dlouhou dobu upozaděn důrazem na výkonnost a rychlost.

Sociologie v současné době hledá struktury trvale udržitelné a stabilní společnosti. Zdravá společnost se jeví taková, která část svého zisku vyčleňuje pro lidi s handicapem či staré lidi, protože ví, že jsou stejně tak potřební, jako všichni ostatní. Zároveň nechává prostor pro jejich seberealizaci, důstojný a hodnotný život, protože ví, že jedině tak si můžeme být všichni přínosem.

Společné putování se ukazuje jako nejpřirozenější společné bytí a zároveň je to cesta se vším všudy – s překážkami, křižovatkami, příležitostmi k využití. Pobyt v přírodě přirozeně člověka uvolňuje. I hlučná příroda je člověku příjemná, na rozdíl od jiného hlučného prostředí. Navíc při fyzické aktivitě dochází k přirozenému uvolnění psychickému.

Přidanou hodnotou byla pestrost osobností všech zúčastněných odrážející pestrost celé společnosti. Putovali spolu lidé zdraví v produktivním věku, lidé s handicapem, mladí lidé ještě studující i lidé, kteří svůj pracovní život již uzavřeli. Taková je i celá naše společnost. Každý v ní má své pevné místo, své poslání, svůj způsob jeho vyjádření.

Příběhy několika lidí, kteří  společně putovali:

Andrej – 39 let. Vystudoval pedagogickou fakultu, učitelství druhého stupně. Vyzkoušel vlastní podnikání i zaměstnání, procestoval Evropu i USA, mluví 5ti jazyky. V době, kdy pracoval na pozici obchodního manažera, se mu stala autonehoda, po které si nese trvalé následky především na fyzickém těle. Přesto všechno z něj čiší OBROVSKÁ POZITIVNÍ ENERGIE, kterou nakazí každého ve svém okolí. Ale také neskutečná pokora a žití přítomností – velmi inspirativní. Jeho názor na společnou pouť: „Zpočátku jsem měl nedůvěru k tomu, jak vše proběhne. Ta se ale rychle rozplynula. Nás průvodce byl člověk, který mluví k jádru věci, tím mě zaujal. Vytáhl jsem si kartu „Samota“, která mi symbolizovala celý můj současný život. Kvůli řečovému handicapu způsobenému nehodou mám problémy s akceptací ve své rodině, protože mi hůře rozumí. Cítím se často sám. Na pouti mi opět přišlo, že lidé v Medou, jsou moje rodina. Ale i další lidé, které jsem tam poznal a kteří akceptují různé lidské handicapy s respektem, se vlastně stávají takovou širokou rodinou, která se může neustále rozšiřovat. Úžasná byla různá zastavení – pobyt v klášteře, jóga smíchu. Závěrečné povídání o mužsko-ženských vztazích bylo jakýmsi završením celého dne, protože i toto je moje současné téma.“ 

Pavel  30 let. Krátce po narození onemocněl dětskou mozkovou obrnou, která ho upoutala na invalidní vozík. Je velmi vnímavý, má skvělou paměť, výborný přehled politický i ekonomický. Velmi ho zajímá spirituální rozměr života. I z něj čiší NESKUTEČNÁ POZITIVNÍ ENERGIE a nesmírný nadhled nad životem. Má přirozenou autoritu. „Na pouti byla skvělá, pozitivní nálada. Mám moc rád energii přírody. Na cestě mě zaujaly kvetoucí lišejníky, symbolizují pro mě nový růst. Jedním z přínosů pouti pro mě bylo poznání, jaká se vytvořila velká skupina lidí, kteří se dosud neznali a přesto si všichni určitým způsobem rozuměli, měli mnoho společných témat. Nejvíce mi utkvěl příběh účastnice, která prochází rozvodovým obdobím. Výborná byla jóga smíchu – spadly ze mě všechny stresy, působí jako obrovské uvolnění. Budu moc rád, když nás příště vyjde do přírody zase velká, pestrá skupina.“

Dominik  19 let, mladý muž s poruchou autistického spektra. Dominik je člověk, který nemá rád hluk. Působí mu fyzickou bolest. „ Pouť se mi moc líbila. Sám také často a rád chodím do přírody. Nejvíce mě zaujala řeka, jak hučela, jaké vydávala zvuky.“

Nikola – 19 let, mladá dívka s invaliditou „Bylo to moc krásné a celou dobu se držela pohodová atmosféra. Líbilo se mi, jak jsem vezla vozík Páji, jak jsme ho převáželi přes řeku, čekali na ostatní i se ztratili. Líbila se mi skupina lidí, která se sešla. Zaujal mě klášter, společný oběd a zastavení na zmrzlině. Utkvělo mi povídání jedné z účastnic, která chtěla poznat, jak žijí lidé s handicapem.“

Mgr. Zuzana Žaloudková - ředitelka CDS Medou – „Stali jsme se svědky nevšedního a nezapomenutelného zážitku. V průběhu pouti panovala mezi všemi zúčastněnými skvělá srdečná atmosféra. Velký dík panu Bímovi, který je bezesporu pozoruhodným člověkem a morální autoritou za jeho přístup. Jestliže naším hlavním úkolem je napomáhat k zapojení lidí s postižením do běžného života, společným putování jsme se k jeho naplnění hodně přiblížili. Mě osobně nesmírně zaujala jóga smíchu s Davidem, která ještě více znásobila radost, kterou jsme společně prožívali. Rádi bychom s naším centrem v budoucnu v podobných aktivitách pokračovali.“

Jan Bím – průvodce poutí: „Různých poutí podnikám mnoho. Tato však byla jiná. Poprvé jsme šli společně lidé s handicapy a lidé zdraví (alespoň z vnějšího pohledu). Říkal jsem si dopředu, jak takovou pouť vést? Nakonec jsem se rozhodl, že ji povedu normálně. Bylo to dobře. Pouť krásně plynula a mezi účastníky se rychle šířila klidná radostná atmosféra. Zvláště, když nás podpořilo pěkné počasí. Nejsilnější zážitek pro mne bylo pozorovat paní ředitelku centr Medou v doprovodu Andreje. Přímo zářili. Těším se na příští podobnou akci. Děkuji Ivance Kmochové a Medou za zorganizování této krásné akce.“  

Jaké jsou ohlasy některých poutníků?

Martina: „…Moc děkuji za dnešní pouť. Bylo to něco opravdového, nefalešného. VELMI děkuji za tuto zkušenost. Opravdu si vás vážím. Teším se na další setkání. Konečně potkáváme lidi, kteří jsou ...takoví jací jsou. Děkuji“ 

Jarmila: Bylo to moc prima, unavená, ale stálo to za to!!!! Díky.“ 

David: „….ještě stále ve mě doznívají krásné pocity ze sobotní pouti…“

Jana:  „Děkuji, bylo to skvělý, líbila se mi rodinná a slunečná atmostéra. Ráda vyrazím příště znovu.“

 

ODKAZ VIDEOPREZENTACE     

ODKAZ FOTOGALERIE

 Napsali o nás:

- HELPNET 

- KOUS 

 

O nás

Kruhcentrum, z. s
IČ: 02072491
Mírová 1247, 396 01  Humpolec 
Tel:   736 442 694, 776 780 801
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
 
BANKOVNÍ SPOJENÍ
Fio banka,a.s., číslo účtu: 2501138648/2010
Facebook logo

Newsletter