HYPERAKTIVNÍ DĚTI JSOU SCHOPNY ÚŽASNÝCH VÝKONŮ

  Důležitý je přístup rodičů. Stále více rodičů řeší problémy svých dětí s odborníky.
  Hledají ty pravé důvody, proč je jejich dítě nepozorné, nedokáže se soustředit, chvíli neposedí a jsou s ním v podstatě  neustále problémy.

  Mnozí z nich se tak upínají k diagnóze poruchy chování v domnění, že to je to, co jejich stav vyřeší.

 

Hyperaktivní děti jsou schopny úžasných výkonů, důležitý je přístup rodičů

Stále více rodičů řeší problémy svých dětí s odborníky. Hledají ty pravé důvody, proč je jejich dítě nepozorné, nedokáže se soustředit, chvíli neposedí a jsou s ním v podstatě neustále problémy. Mnozí z nich se tak upínají k diagnóze poruchy chování v domnění, že to je to, co jejich stav vyřeší. Jenže nic není tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát. Sami odborníci přiznávají, že diagnostika poruch chování bývá mnohdy sporná.

 

Při správném a laskavém vedení jsou hyperaktivní děti schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

čtvrtek 28. května 2015, 8:44

O tom vypovídá i zkušenost paní Jany Martincové, která stejný problém řešila se svým synem. Po letech tak vzkazuje všem rodičům: „Nesoustřeďte se jen na správné zaškatulkování vašeho dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž můžete sami dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.“

Její syn Richard udělal ve svých deseti letech přijímačky na obě víceletá gymnázia, kam si podal přihlášky, a to přestože se podle některých odborníků na takovou školu vůbec neměl hlásit.

Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti.

Jejich pochybnosti vyplývaly z dlouholetých podezření, že Richard má typické projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dysgrafii, na jejichž základě mu byl přidělen i osobní asistent. Podle nich Richard neměl být schopen udělat náročné zkoušky ani následně neměl zvládat výuku na gymnáziu. S podobným přístupem se Richardova matka setkávala od školkového věku svého syna. Právě tehdy začali odborníci určovat četné diagnózy jeho chování.

„Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy ,možné‘, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy než na práci s dítětem,“ vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní.

 

Při správném a laskavém vedení jsou hyperaktivní děti schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

 

čtvrtek 28. května 2015, 8:44

O tom vypovídá i zkušenost paní Jany Martincové, která stejný problém řešila se svým synem. Po letech tak vzkazuje všem rodičům: „Nesoustřeďte se jen na správné zaškatulkování vašeho dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž můžete sami dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.“

Její syn Richard udělal ve svých deseti letech přijímačky na obě víceletá gymnázia, kam si podal přihlášky, a to přestože se podle některých odborníků na takovou školu vůbec neměl hlásit.

Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti.

Jejich pochybnosti vyplývaly z dlouholetých podezření, že Richard má typické projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dysgrafii, na jejichž základě mu byl přidělen i osobní asistent. Podle nich Richard neměl být schopen udělat náročné zkoušky ani následně neměl zvládat výuku na gymnáziu. S podobným přístupem se Richardova matka setkávala od školkového věku svého syna. Právě tehdy začali odborníci určovat četné diagnózy jeho chování.

„Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy ,možné‘, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy než na práci s dítětem,“ vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní.

 

 Celý článek je k přečtení zde.

 

 

O nás

Kruhcentrum, z. s
IČ: 02072491
Mírová 1247, 396 01  Humpolec 
Tel:   736 442 694, 776 780 801
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
 
BANKOVNÍ SPOJENÍ
Fio banka,a.s., číslo účtu: 2501138648/2010
Facebook logo

Newsletter